Šance na okamžitý návrat zvířat domů

Každé zvíře se může ztratit.
Aby ho nálezce mohl co nejrychleji vrátit přímo majiteli (a situace se obešla bez volání policie, pobytu zvířete v útulku a pracného hledání), musí být zvíře viditelně označeno.
K tomu slouží obojek s telefonním číslem (nejlépe vyšitým, potisky a nápisy fixem se mohou smazat).
Výrobců je mnoho, stačí do googlu zadat "obojek s výšivkou". 
(Pokud se vám zdá obojek drahý, počítejte s tím, že odchyt zvířete a jeho pobyt v útulku vás vyjde mnohem dráž.)

Tento obojek zvířeti nasaďte a nesundávejte ani v bytě nebo na zahradě, nechávejte mu ho i v noci. Proto musí být pohodlný, nesmí zvířeti překážet.
(Na procházky na tento obojek neupevňujte vodítko, mohl by při silném zatáhnutí prasknout a zvíře by zůstalo bez identifikace. Vodítko upevňujte na postroj nebo na druhý obojek.
Kočky (případně fretky, hlodavci...) se mohou obojkem zachytit o plot či větev a udusit se. 
Pro ně existují speciální obojky, které se v takovém případě rozepnou nebo natáhnou jako harmonika. 

Ptáci mohou mít telefonní číslo na kroužku na noze. 

Raději nepoužívejte kapsičky a schránky na obojcích.

Mohou se snadno ztratit, zvířatům překážejí nebo jim vadí jejich cinkání. Musíte často kontrolovat, zda se papírek uvnitř nerozmočil a údaje jsou čitelné.
Vaše zvíře může mít z nálezce strach a na kapsičku si nedá sáhnout. Může se nálezci vytrhnout v okamžiku, kdy ze schránky vytáhl lístek s adresou. Ze stejného důvodu nepište nic na rub obojku. TELEFONNÍ ČÍSLO MUSÍ BÝT VIDĚT!!!

Proč nestačí známky přidělené obecním úřadem?

Protože na nich není telefon ani adresa majitele. Jen název obce a evidenční číslo. Nálezce nemusí mít čas a trpělivost čekat, až městská policie kontaktuje obec a tam úředník vyhledá kontakt na majitele. (Obvykle zjistí jeho adresu, ale ne telefon.) Ne každý je ochotný dopravit nalezené zvíře až do jeho domova. Mimo úřední hodiny a o volných dnech je přístup do registru městských známek v některých městech a obcích prakticky nemožný.

Protože i obojek s telefonním číslem se může ztratit, pro jistotu dejte zvíře čipovat
a čip nezapomeňte registrovat. Více o čipování → Čipy, tetování, kroužky, známky.

Proč je lepší se pobytu v útulku vyhnout?

  1. Víte vůbec, kde je ve vašem okolí psí útulek či kočičí depozitum? Každá obec má smlouvu s jiným útulkem a nemusí to být vždy ten nejbližší. Zvíře může přeběhnout do vedlejší obce, a tam platí úplně jiná pravidla o odchytu a umístění zvířat v útulcích. 
  2. Malé obce nemají útulky, jen záchytné kotce. Ty jsou většinou v areálu technických služeb. Pes je venku, v dešti, v zimě, má jen jednoduchou boudu, jednou denně ho nakrmí nejlevnějšími granulemi, žádné venčení neprobíhá, veterinář psa nevidí. Pokud se brzo nenajde majitel, je pes převezen do velkého (sběrného) útulku, a to až 100 km daleko mimo kraj.
  3. Útulky nemají aktuální webové stránky, facebooky často spravují dobrovolníci, kteří nemají o reálném dění v útulku ani ponětí. (Proto v případě ztráty zvířete s útulkem jednejte telefonicky nebo ho rovnou navštivte.)
  4. V útulcích může dojít k přenosu nemocí a parazitů. Veterináři nejsou v útulcích přítomni nonstop, nemají tam vybavenou ordinaci. Může být přehlédnut a zanedbán úraz nebo nějaká zdravotní komplikace.
  5. Útulky vydávají obratem zvířata do adopce, aniž by prověřily komu (bezdomovcům, feťákům...). Zpětně už nelze zvíře dohledat. 
  6. Obce musejí za pobyt zvířete v útulku platit. Dlouhodobě umístěna zvířata chtějí po čase zpátky, argumentují tím, že psa použijí jako ostrahu obecního majetku, což ovšem nemusí být pravda.
  7. Útulky nikde nezveřejňují nalezená zvířata, případně je zveřejní až po několika týdnech, kdy už majitel přestane pátrat.
  8. Vše výše uvedené neplatí pro všechny útulky v kraji. Jsou zde útulky vzorné, ale i útulky katastrofální, kde už se majitel se svým mazlíčkem s velkou pravděpodobností neshledá.